Skříň, vyztužení a to, co drží tah strun
Skříň historického klávesového nástroje není jen obal. Je to nosná konstrukce, která po celou dobu života nástroje odolává soustavnému tahu všech strun najednou. U cembala vede tento tah po délce nástroje od kolíkovnice ke zvěsu na ohýbané bočnici a je vyrovnáván systémem vnitřních příček a nosníků pod rezonanční deskou. Jakmile se některý spoj uvolní, projeví se to dřív na ladění než na vzhledu — nástroj začne po naladění během několika dní znatelně klesat.
Dřevo skříně se volí podle role. Bočnice a dno pracují jako tuhý rám, kolíkovnice musí spolehlivě držet ladicí kolíky v přesném tření, vnitřní příčky drží tvar. U klavichordu je celá stavba subtilnější: nástroj je nižší, tah strun menší a skříň tenčí, takže i drobná deformace dna se pozná na výšce tónu a na rovnosti dotyku.
Při prohlídce nástroje se vyplatí sledovat spíš geometrii než povrch. Rovná linie kolíkovnice, stálá vzdálenost mezi kobylkou a zvěsem a nezkroucené víko vypovídají o stavu konstrukce víc než čerstvý lak.
Rezonanční deska, žebrování a otvor růžice
Rezonanční deska je tenká, obvykle jen několik milimetrů silná plocha, která přenáší kmitání struny na vzduch. Její tloušťka není po celé ploše stejná: bývá odstupňovaná tak, aby oblast pod krátkými výškovými strunami zůstala pružná a lehká, zatímco basová část snese větší zatížení. Žebra na spodní straně určují, jak se deska ohýbá, a tím i to, které oblasti spektra nástroj podpoří.
Růžice — zdobený otvor v desce — je zároveň dekorativní a konstrukční prvek. Historicky se lišila materiálem i hloubkou, ale z hlediska zvuku je podstatné, že jde o otvor v jinak souvislé kmitající ploše. Její okolí bývá proto řešeno opatrně: příliš odlehčená deska kolem růžice sníží nosnost středního rejstříku.
Nejčastější závady desky nejsou hlučné. Odlepené žebro se ohlásí ztrátou objemu v jednom úseku klaviatury a jemným zadrnčením při silnějším úderu; trhlina podél letokruhu se často pozná dřív hmatem než okem.
- Kontrolujte desku vždy při stejné vlhkosti — jinak porovnáváte dva různé stavy dřeva.
- Vlásečnicové praskliny sledujte podle délky, ne podle šířky; šířka se mění se sezónou.
- Nikdy neopírejte o desku nástroje, notový materiál ani nářadí.
Železo, mosaz, menzura a chování ladicích kolíků
Materiál struny určuje barvu tónu i to, jak dlouho vydrží ladění. Železný drát snese větší napětí při stejné délce a dává jasnější, delší dozvuk; mosazný drát je měkčí, zní temněji a používá se typicky v basové části nástrojů, kde by prodloužení menzury nebylo prakticky proveditelné. Přechod mezi oběma materiály je v každé dispozici jinde a projeví se i na dotyku — mosaz klade prstu jiný odpor než železo.
Menzura, tedy znějící délka struny pro daný tón, se navrhuje tak, aby se napětí drželo v rozumném pásmu po celém rozsahu. Když se v jednom místě příliš zvýší průměr drátu, tón zhoustne a ztratí navázání na sousední tóny; když se sníží, struna se blíží mezi přetržení a ladí nestabilně.
Ladicí kolíky drží pouze třením v kolíkovnici. Pracuje se s nimi malými pohyby a vždy s ohledem na to, že vytažení kolíku nad rovinu je snazší než jeho návrat. Při navlékání nové struny záleží na počtu a směru závitů: vinutí se má ukládat těsně, směrem dolů ke kolíkovnici a bez překryvů.
- Před výměnou si poznamenejte materiál i průměr drátu původní struny.
- Novou strunu nechte několik dní dotáhnout — první dny klesá nejvíc.
- Konec drátu ustřihněte a zahněte tak, aby nevyčníval do prostoru pod víkem.
Skok, jazýček a plektr: co se stane při stisku klávesy
U cembala se struna nerozezní úderem, ale trhnutím. Zadní konec klávesy zvedne skok — štíhlou dřevěnou lištičku vedenou v lištách nad klávesnicí. V jeho horní části je otočný jazýček s plektrem, který při zdvihu zachytí strunu, ohne se a strunu uvolní. Při návratu klávesy se jazýček odklopí dozadu, projde kolem struny bez druhého zvuku a pružinka jej vrátí do pracovní polohy. Tlumítko na skoku pak strunu zastaví.
Z toho plyne charakteristická vlastnost nástroje: dynamiku nelze ovládat silou stisku. Hlasitost tónu je dána tím, kolik materiálu plektru se do struny opře a jak daleko ji vychýlí, tedy nastavením, ne hrou. Hráč ovlivňuje výsledek načasováním, artikulací a délkou tónu.
U klavichordu je řetěz kratší a přímý: tangenta na zadním konci klávesy zůstává opřená o strunu a určuje zároveň výšku i hlasitost. Proto zde má dotyk přímý vliv na intonaci a je možné jemné kolísání tónu prstem.
Nejčastější potíže mechaniky jsou drobné: opotřebený plektr, který začne zadrhávat; příliš tuhá pružinka; jazýček, který se nevrací do svislé polohy; nebo skok, který se v lištách zachytává o zbytek prachu.
Hloubka trhnutí, vyrovnání touché a vůle v klaviatuře
Regulace znamená sjednotit chování všech tónů tak, aby si klaviatura byla rovna. Základní veličinou je hloubka trhnutí: jak hluboko plektr zasahuje pod strunu. Menší zásah dává lehčí, tišší a rychlejší odpověď; větší zásah přidá zvuk, ale prst pocítí zřetelný odpor a tón začne být tvrdý na začátku.
Plektr se upravuje jen v malých krocích a nejlépe ve stálém světle, protože se pracuje s desetinami milimetru. Po každé úpravě je nutné zkontrolovat návrat jazýčku, jinak se problém přesune z jednoho místa na druhé.
Vůle v klaviatuře je samostatná kapitola. Klávesy se vedou na předních a středních kolících a jejich boční vůle rozhoduje o tom, zda klávesa při rychlém běhu drhne o sousedku. Hloubka ponoru a klid v koncové poloze se srovnávají podložkami pod klávesami. Cílem je, aby stejné množství práce prstu dalo na všech tónech stejný výsledek.
- Postupujte po skupinách tónů, ne po jednotlivých klávesách napříč rozsahem.
- Po každém zásahu si vždy poslechněte i oba sousední tóny.
- Rozlište drhnutí mechaniky od šumu plektru — první je slyšet i bez znějící struny.
- Rovnost ponoru kontrolujte pohledem podél celé klaviatury, ne u jedné klávesy.
Historické temperatury a ladění sluchem
Historické klávesové nástroje se běžně ladí sluchem, protože temperatura není jen technické nastavení, ale volba, která ovlivní barvu jednotlivých tónin. Nerovnoměrné temperatury ponechávají některé kvinty a tercie čistší a jiné znatelně napjaté; skladba v „blízké“ tónině pak zní jinak než v tónině vzdálené. Rovnoměrná temperatura tento rozdíl smaže, ale odebere nástroji část charakteru.
Praktický postup je vždy stejný: nejdřív se položí temperovaná oktáva, pak se zbytek rozsahu ladí po čistých oktávách nahoru i dolů a nakonec se kontrolují souzvuky, které v hudbě skutečně zaznívají. Rychlost rázů je zde hlavním vodítkem — čím výš v rozsahu, tím rychlejší rázy odpovídají stejné odchylce.
Jemné ladicí zásahy se dělají krátkým, kontrolovaným pohybem klíče a s ohledem na to, že struna má vždy jistou setrvačnost. Po přeladění je dobré nechat nástroj chvíli odpočinout a projít kritická místa znovu; první průchod bývá vždy jen přiblížením.
- Ladit vždy ve stejné poloze víka, v jaké se bude hrát.
- Sledovat rázy, ne dojem z jednotlivého tónu.
- Před laděním nechat nástroj aklimatizovat na teplotu místnosti.
- U dvoumanuálových nástrojů kontrolovat i souhru rejstříků mezi sebou.
Vlhkost, teplota a sezónní stabilita nástroje
Nástroj tvořený tenkým dřevem reaguje na vzdušnou vlhkost dřív než na cokoli jiného. Při poklesu vlhkosti se rezonanční deska smršťuje, klesá její klenutí a ladění jde dolů; při zvýšení se deska naopak vypne a tón stoupá. Tyto pohyby jsou přirozené a nástroj s nimi počítá — nebezpečné jsou až rychlé skoky, které dřevo nestihne vyrovnat.
V našich podmínkách je nejrizikovější přechod z podzimu do topné sezóny, kdy relativní vlhkost v místnosti během několika dní výrazně klesne. Rozumným cílem je držet vlhkost v úzkém pásmu a hlavně měnit ji pomalu. Umístění nástroje hraje roli srovnatelnou s vlhčením: mimo přímé slunce, dál od topných těles, oken a dveří s průvanem.
- Mějte v místnosti vlhkoměr a odečítejte hodnoty pravidelně, ne až při potížích.
- Změny řešte postupně; skokové vlhčení nástroji nepomůže.
- Po převozu nechte nástroj zavřený několik hodin aklimatizovat, teprve pak ladit.
- Nezakrývejte nástroj neprodyšným materiálem na delší dobu.
Pravidelná údržba: co dělat a čeho se vyvarovat
Většina problémů, se kterými se nástroj dostane do dílny, vzniká postupně a dala by se zachytit dřív. Krátká pravidelná kontrola je proto účinnější než jeden důkladný zásah jednou za několik let. Nejde o nic složitého: hlavně o pozornost k tomu, co se změnilo od minule.
Krátká kontrola před hraním
- Poslechnout celý rozsah po půltónech a zaznamenat tóny, které vybočují.
- Zkontrolovat, zda se všechny skoky vracejí do klidové polohy.
- Ověřit, že žádná klávesa nedrhne o sousední.
- Odstranit prach z lišt měkkým štětcem, ne hadrem s vlhkostí.
Sezónní prohlídka
- Prohlédnout rezonanční desku proti světlu a porovnat se stavem z minulé sezóny.
- Zkontrolovat tuhost ladicích kolíků na několika místech rozsahu.
- Projít tlumítka: nedoléhající tlumítko se ozve jako slabý dozvuk po uvolnění klávesy.
- Ověřit stav plektrů na nejvíc používaných tónech, kde se opotřebují nejdřív.
Čeho se vyhnout
- Olejování mechaniky — dřevo se maže grafitem nebo se neupravuje vůbec.
- Násilnému dotahování kolíků, který se točí ztuha.
- Čištění povrchů rozpouštědly a přípravky na nábytek.
- Odkládání čehokoli na víko i na rezonanční desku.
Jaké materiály zde vycházejí
Tretranda publikuje psané výkladové texty. Každý z nich vychází z jednoho konkrétního tématu a drží se ho do konce, aby se dal použít i jako referenční poznámka při práci u nástroje. Texty se postupně doplňují a upřesňují.
- Popisy konstrukce: skříň, vyztužení, kolíkovnice, rezonanční deska, kobylka a růžice.
- Materiálové poznámky ke strunám ze železa a mosazi a k volbě průměrů v rámci menzury.
- Rozbory mechaniky cembala i klavichordu: skok, jazýček, plektr, pružinka, tlumítko, tangenta.
- Postupy regulace: hloubka trhnutí, vyrovnání touché, ponor a vůle v klaviatuře.
- Výklad temperatur a praktické návody na ladění sluchem podle rázů.
- Poznámky k vlhkosti, teplotě a sezónnímu chování dřeva.
- Kontrolní seznamy pro pravidelnou i sezónní údržbu.
Slovníkové vysvětlení základních pojmů, které se v textech opakují, najdete i v kratší podobě níže.
- Menzura
- Znějící délka struny pro daný tón; společně s materiálem a průměrem drátu určuje napětí i barvu.
- Skok
- Svislá lištička nesoucí jazýček s plektrem a tlumítkem, kterou zvedá zadní konec klávesy.
- Touché
- Souhrnný pocit z odporu klaviatury: kombinace hloubky trhnutí, ponoru klávesy a vůle v mechanice.
- Rázy
- Pravidelné kolísání hlasitosti při souznění dvou blízkých tónů; jejich rychlost je základním vodítkem při ladění sluchem.
Napište projektu Tretranda
Pokud v textu něco chybí, je nepřesné nebo si zaslouží doplnění, napište nám. Zajímají nás také náměty na témata, která se stavby a údržby cembala a klavichordu přímo týkají.
E-mail: [email protected]
Tretranda je informační projekt. Nenabízí opravy, prodej nástrojů ani jiné placené služby a na dotazy odpovídá pouze e-mailem.